Historie

Kvasinský zámek

                        Pozdně renesanční tvrz, která byla postupně přestavěna na zámek, založil pravděpodobně Bedřich z Vlkanova někdy po roce 1608, kdy převzal svůj díl solnického panství. Při konfiskaci jeho majetku po Bílé hoře roku 1623 totiž padla první zmínka o ní. Uvažuje se, že před ní zde mohl stávat kvasinský dvůr. Tvrz patřila k typu blokově sevřené vily. Při konfiskaci byla popsána jako nová stavba postavená z kamene, spodní podlaží celé klenuté. Přináležely hospodářské budovy a lázeň. Podle stavebně-historického průzkumu dnešního zámku se jednalo o dnešní hlavní zámeckou budovu, původně jednopatrovou s dvoutraktovou dispozicí s vestibulem uprostřed jižního traktu, obráceného do nádvoří. Zatímco přízemí bylo klenuté, patro mělo stropy trámové. Rok 1653, kdy panství po sporech s Jindřichem z Donína a jeho synem Hanibalem získal řád Bosých Karmelitánů z klášteru Panny Marie Vítězné v Praze, se stal pro tvrz významným mezníkem. Zchátralou budovu při převodu majetku charakterizovali takto: „… od kamene vystavěná, však na zdech velmi strhlá, takže skoro vůkol a vůkol pilíři a kleštěmi podepřena a stažena jest… “ (Musil – Svoboda 1998, 79). V přízemí se nacházela kuchyně, světnice pro písaře a dva suché sklepy s jedním sklepem podzemním, v patře pak dvě světnice se dvěma komorami a v podkroví ještě malá světnička. Kromě obvyklých hospodářských budov a lázní k tvrzi patřil i pivovar zbudovaný ze dřeva. Vedle tvrze směrem na východ, v současnosti u křižovatky hned u zámku, stál hospodářský dvůr. Karmelitáni tvrz opravili a přestavěli na trojkřídlý jednopatrový barokní zámek, podle datovaného portálu fortny se tak stalo před rokem 1706. Obě dostavěná křídla nahradila hospodářské budovy a byla v přízemí valeně klenutá s dvojicemi trojbokých výsečí. Severovýchodní křídlo bylo disponováno jako příčný dvoutrakt s chodbou při nádvoří, zatímco jihovýchodní jako hloubkový šestitrakt, kde se v přízemí zřídily stáje a chlévy a v patře sýpka. V hlavní budově se z těchto oprav a přestaveb dochovala, kromě jiného, barokní klenba v zámecké kapli, tehdy kanceláři úředníka. Samostatná budova stáje z části uzavírala čtvrtou stranu nádvoří a tvořila „čtvrté křídlo“ zámku. Vedou se debaty o tom, do jaké míry se za karmelitánské přestavby dochovala původní pozdně renesanční tvrz, zda nebyla například úplně stržena a použit z ní jen materiál. Vzhledem k tomu, že přízemí hlavní budovy je postaveno z cihel, obkladové kameny jsou pouhé kamenné desky a sklepy jsou z cihel též, zřejmě se z původní tvrze nedochovalo prakticky nic, pokud máme věřit popisu budovy při převodu majetku. Karmelitáni též postavili nový vrchnostenský pivovar pod zámkem a dvůr u řeky. Ve druhé čtvrtině 19. století se v rámci celkové empírové a klasicistní přestavby za rytíře Antonína Slivky ze Slivic a jeho sestry Anny přidalo další patro s dřevěnou věžičkou na hlavní budově a na ostatních křídlech půdní polopatra. V roce 1874 za barona z Valbelly se přistavěl objekt k hlavní budově na severozápadním nároží s loveckým sálem a na něj navazující zímní zahrada, s čelní stěnou ze dřeva s bohatě vyřezávaným dekorem. Za Viléma Königswartera byla zřejmě zřízena dřevěná kuželna v parku u křižovatky, která byla kvůli dezolátnímu stavu stržena v 90. letech 20. století, dosud po ní zůstaly zděné základy. Také nechal vysvětit kapli sv. Antonína Paduánského (velmi často mylně považovaná za kapli sv. Františka a sv. Josefa kvůli vitráži zobrazující právě tyto dva světce spolu s císařem Františkem Josefem I.; na oltářním obraze je však zobrazen sv. Antonín Paduánský). V letech 1928 – 1929 za Františka Karla Janečka byl postaven dům zahradníka napojený na skleníky táhnoucí se podél zdi od zimní zahrady. Vzhled interiéru zámku pochází především z 19. a 20. století v historizujícím stylu.

                        V 80. letech provedl u hlavní budovy Státní ústav pro rekonstrukce památkových měst a objektů v Praze dvě sondy. První sondu vedli při jihozápadním průčelí hlavní budovy mezi první a druhou osou od pravého nároží. Neodhalili základ nárožního pilíře ani středověký pilíř průčelí. Kamenný obklad soklu zde volně přesahoval o patnáct centimetrů základové zdivo z lomového kamene. Základovou spáru našli 170 centimetrů pod terénem. Skarpa předstupovala až 70 centimetrů před zdivo, její základová spára ležela 110 centimetrů pod terénem. Druhou sondu položili před severozápadním zadním průčelí budovy v pravém krajním poli fasády. Výkop dosáhl hloubky 160 centimetrů, na levé straně odhalil základové zdivo pilíře. Deskový obklad soklu průčelí byl podezděn velkými kameny do 40 centimetrů pod terénem, kde úskok zdiva činil 30 až 35 centimetrů. Dál pokračovala zeď svisle a pečlivě vyzděná až do 95 centimetrové hloubky. Zde základové lomové zdivo předstoupilo o osm až deset centimetrů a pokračovalo hlouběji mírně šikmo. Základové zdivo opěrného pilíře vyhlíželo značně odlišně, bylo z lomového kamene naházeného do základové jámy, nebylo provázané se základovou zdí. Jeho základová spára byla výše než spára základu zdi, a to v hloubce 140 centimetrů. Při opravách v 90. l. 20. st. se zjistilo, že se obvodové zdi přízemí hlavní budovy skládají z cihel a kamenných desek, zdi mezi místnosti jsou pak z cihel. V prvním patře budovy tvoří vnitřní zdi trámy o průměru zhruba třicet centimetrů dlouhé přes celou délku zdi, navršené na sebe. Vzhledem k šířce zdí mezi místnostmi se mezi trámy nalézá mezera, neví se však, co ji vyplňuje.

                        K zámku patří i devítihektarový anglický park. Není přesně známo, kdy došlo k jeho založení. Při převzetí panství karmelitány se v soupise zmiňují menší sady a zahrada pro kuchyni, za jejich vlády došlo zřejmě k založení parku. Jeho rozsah je znázorněn na mapě stabilního katastru jako strukturovaný francouzský park, rozkládal se na návrší, kde stojí zámek, zhruba po dnešní čp. 202. Rozšíření ve stylu anglického parku se dočkal až v polovině 19. století za Antonína Slivky ze Slivic, jak dokládá nejen mapa stabilního katastru, ale i botanická analýza provedená Františkem Frolou v devadesátých letech, který kostrové stromy parku odhadl na 150 až 200 let staré. Jaroslav Láska píše také o „kamenné zahradě“ založené za Karmelitánů. Nacházela se pod zámkem u řeky, dosud sem míří dvě kamenná schodiště – jedno ze zadního zámeckého dvorku, druhé ode dveří ve zdi, o niž se opírá skleník. Nad touto zahradou se nacházel rybník zvaný Dolejší, vysušený na počátku 20. století buď za Viléma Königswartera, nebo za Františka Karla Janečka. Za Königswartera byl zřízen v místě dnešního největšího rybníka malý rybníček kvůli výstavbě vodní elektrárny u čp. 101 v roce 1905, kde se dodnes zachovala její hrázděná budova. Protože se rybníček neustále zanášel, záhy vybudovali na náhonu ještě odbahňovací nádržku, z níž je dneska rybníček s ostrůvkem na pravo od cesty (směrem od zámku). František Karel Janeček pak nechal vysázet kaštanovou alej od zámku k nádraží, která bývá někdy mylně datována do poloviny 19. století. V 70. letech rozšířila místní organizace Československého rybářského svazu v Solnici rybník do dnešní rozlohy a zřídila vedle něj ještě jeden větší rybník.